Divočina v srdci

Divočina v Srdci- 2.část

12. srpna 2010 v 23:19 | Wikousek

                       JÁ HO ZABIJU


Z pohledu: Mika
Vešel jsem do třídy plných divných ksichtů. Všichni na mě koukali , no spíše zírali , jako kdybych byl nějaký výstavní kousek v muzeu.
Učitelka mě , jako vždycky přivítala, naštěstí ji nenapadlo se mě ptát , proč jsem přešel z jiné školy, nebo kde jsem všude byl.
Po krátkém přivítání , mi začala hledat židli, kam bych se mohl posadit. Připadal jsem si opravdu divně, když jsem procházel uličkou, všichni se za mnou otáčeli a já pomalu kráčel až k té holce vzadu.
Chvilku jsem stál u její lavice, než si sundala nohy z mé židle a začala uvítací hodina.

Z pohledu Petry:
Moje mysl se hemžila , jako nikdy. Seděla jsem a naštvaně na učitelku koukala. Kvůli tomu klukovi jsem přeci nevstávala brzo. A ještě jsem si musela sundat nohy ze židle.
Učitelka mě slušně požádala , abych ho provedla po škole , kdybych to nebyla učitelka, řekla bych ji od plic co si o tom jejím pitomím nápadu myslím.
Když konečně hodina skončila a já už dávno nemusela poslouchat , sebrala jsem si svoji tašku s nápisem Nightwish
a snažila se vzít roha, ale najednou mě někdo chytl za ruku a stiskl. Chtěla jsem se ohradit , ať mě nechá , ale ocitla jsem se blízko, moc blízko a nemohla jsem nic říct.
Byl to Mike, měl nádherné tmavě zelené oči.
Když jsem se probrala z toho šoku, začala jsem se mu vykrucovat.
"Co si o sobě myslíš?"zeptala jsem se jak nejjedovatěji jsem uměla. Byla jsem pěkně naštvaná, právě jsem promeškala nejlepší chvíli, jakou jsem měla. Mohla jsem být na obědě první a nečekat tu pitomou dlouhou frontu a ještě jsem si mohla jít přidat a on mě zastavil, za to ho budu do konce života proklínat. Moje jídlo zafňukala jsem si
v duchu .
"Měla si mě provést po škole, ale ty si najednou chtěla odejít, tak jsem tě musel zastavit, nemám ve zvyku se narychlo balit." Řekl klidně a při tom se mi koukal do očí.
V jednu dlouho chvíli , co jsme na sebe zírali jsem měla chuť mu ty jeho smaragdové oči vyšťourat nůžkami z důlků. Naštěstí jsem se udržela.
"Dobře,ale mákni, chci jít ještě dneska na oběd a navíc mě čeká před školou sestřenice."
"Tak jo. Budu se snažit tě moc nezdržovat."
To ti moc nepůjde pomyslela jsem si, když jsem viděla, jak pomalu si dává penál do tašky.
                                         **********************
Po naší dlouhé procházce po škole a pak dlouhému stání v obědní frontě a ještě ve frontě na přidávání, jsem se konečně dostala ven. Sestřenice už tam stepovala a vypadala docela naštvaně.
Hezky jsem se na ni usmála, ale pak toho nechala , protože jsem si vzpomněla, že jsme měli k obědu špenát a jak už to bývá , vždycky něco zůstane a hlavně když je to zelený a krásně viditelný. Přišla jsem k ní a obejmula ji, jak jsem to měla ve zvyku ,vždycky když jsem ji viděla.
"Muselo ti to trvat tak dlouho?" Zeptala se
když mě objímala.
"Jo." Odpověděla jsem .
"A jak dlouho trvala hodina a jak dlouho si strávila na obědě?"
"Hodina jako vždycky a oběd taky jako vždycky."
"Takže hodina čtyřicet pět minut a oběd hodinu a půl?"
"Nebuď zlá. Ještě jsem musela nováčkovi od nás ze třídy ukázat školu. Jinak bych tu byla dřív."
"Aha. Dobře , tak jdeme shopingovat?"
"Jo, jdeme."

Ušla jsem pár metrů ,ale najednou jsem za sebou uslyšela hlas na který jsem si během hodiny a
půl stačila uhnat alergii.

Zapojte se také a napiště mi prosím, zápory (co se vám nelíbí) , klady a nápady, jak povídku obohatit , prosím do komentářů

Divočina v Srdci -1.část

3. srpna 2010 v 10:00 | Wikosuek

                                  Prázdniny a Škola

Z pohledu : Mika
Když jsem ji poprvé spatřil ,seděla v cukrárně a četla si knihu nad jedním z dortů. Kniha nesla název Pán prstenů , kterou jsem nikdy nečetl. Usmál jsem se a při tom na ni zíral.

Z pohledu : Petry
 Byla jsem začtená do knihy, když jsem na sobě ucítila pohled. Bylo to jako kdybych četla před celou třídou a všichni na mě upírali zrak. Nesnášela jsem to.  Začala jsem se otáčet a hledat toho člověka ,ale nemusela jsem dlouho. Byl to mladý kluk, zřejmě ve stejném věku jako já, seděl o pár stolů dál a zíral na mě. Určitě si myslí jaká jsem velryba, nebo nenažranec, který si dává
už druhý dort. Věděla jsem jak tyhle kluky odradit, zadívala jsem se mu naschvál do očí a on okamžitě obrátil hlavu a dělal jako kdyby se koukal na obraz, který visel hned vpravo nad ním.
Najednou se ten kluk zvedl, vzal si bundu a odcházel pryč. Už ho nikdy nepotkám, pomyslela jsem si a byla jsem ráda.
Ale to jsem si jenom myslela.
                                                      ****************

První den školy, jak já ho nenávidím. Začíná řev na chodbách, lidi kolem mne se houfují a objímají se , jako kdyby se neviděli roky. I když spolu byli včera venku.
Seděla jsem u snídaně a přemýšlela , jak to bude zase vypadat. Na stole ležel toast se sýrem a šunkou a pomalu mi chladl. Povzdychla jsem se a zakousla jsem se do něj .
"Peťo?" Ozvala se mamka. Jak já nesnáším ten její pištivý a ulízli hlas.
"Ano ?" odpověděla jsem v puse ještě toast. Takže to znělo, jako kdybych měla rýmu.
"Co máš na sobě? Venku je zima. Doufám, že si vezmeš rukavice."
Koukla jsem se z okna kousek za mnou, bylo hezky. Dneska bude teplo tak na co rukavice?
"Péťo a snesla jsem ti i bundu."
Ozvala se znovu mamka a vešla do kuchyně ještě v pyžamu ve kterém vypadala jako chodící mumie. Když mě uviděla vytřeštila oči.
"Co to máš na sobě?" Zeptala se.
"No šaty." Odpověděla jsem klidně. "Dneska bude hezky , tak si je vezmu na první den do školy."
"No to teda né drahá holčičko."
"No to teda ANO!" řekla jsem rázně. Vstala jsem , vzala si tašku ,která mi ležela
přes okraj židle. Chtěla jsem vypadnout do té doby, než máma zavolá otce a udělá scénu.
"Kam jdeš?" Zakřičela , jako siréna.
"Do školy. Kam jinam?"
"V tomhle neodejdeš."
"Odejdu." Řekla jsem klidně. A začala si nazouvat tenisky.
"Allleeeeešiiii!!!" začala řvát na celej barák ,ale to jsem už byla venku a pomalým krokem si to hlemejždila na autobus . Musela jsem vyrážet brzo, abych si nemusela zase sedat vedle nějakého blba. Šla jsem po ulici a koukala se do stran.
"Petro!" Ozval se hlas za mnou. Věděla jsem, že mě doběhne.
"Ahoj Wiki." Pozdravila jsem svou sestřenici. Je tak strašně prdlá až to bolí.
"Máš šaty? Tak tentokrát tě za ně nezabila?"
"Ale jo měla s tím problém, ale co vzala jsem roha, ale už volala tátu."
"A nebudeš mít z toho problémy?"
"Budu, ale přeci nebudu chodit do školy v teplákách." Řekla jsem a pokračovala s Wiki. Prokecali jsme celou jízdu autobusem a pak dvě stanice metrem. Poté musela už vystoupit a já jela dál.
                                                               ************
Když jsem stála ve třídě, bylo tam ticho a klid. Žádný uřvaný, objímající se barbie nic takového. Šla jsem rovnou až dozadu a tam se usadila, dala nohy na židli vedle a opřela se. Teďka budu mít klid.
                                                             *************
Když byli všichni ve třídě a začala hodina, vstoupila pomalu učitelka dovnitř. Na sobě měla příšerný kostýmek v červené, křiklavé barvě a na hlavě melírky, také červené. Vypadala jako šašek.
"Milá třído, představuji vám nového žáka. Miku?" Naklonila se a mávla rukou na znamení , že může dovnitř.
"áááá sakra!!!" Ozvalo se moje myšlení
   
 
 

Reklama